Nuovo Regio Ducal Teatro alla Scala, jednoduše známé jako divadlo Scala, hovorově nazývané La Scala, je hlavní operní scéna v Miláně. Je považováno za jedno z nejprestižnějších divadel na světě a již 245 let hostí přední umělce na poli mezinárodní opery, baletu a klasické hudby.
Divadlo bylo otevřeno v roce 1778 a v průběhu let se stalo jedním ze symbolů města Milána, v němž vystupovali nejvýznamnější umělci v dějinách tance a klasické hudby. Začátek sezóny představení v La Scale každoročně přitahuje veškerou milánskou i mimolánskou smetánku.
Při průjezdu centrem Milána projde každý turista kolem, aby si alespoň prohlédl tuto nádhernou budovu, která navíc skrývá tajemství a zajímavosti, o nichž ne každý ví.
Nuovo Regio Ducal Teatro alla Scala, jednoduše známé jako divadlo Scala, hovorově nazývané La Scala, je hlavní operní scéna v Miláně. Je považováno za jedno z nejprestižnějších divadel na světě a již 245 let hostí přední umělce na poli mezinárodní opery, baletu a klasické hudby. Divadlo bylo otevřeno v roce 1778 a v průběhu let se stalo jedním ze symbolů města Milána, v němž vystupovali nejvýznamnější umělci v dějinách tance a klasické hudby. Začátek sezóny představení v La Scale každoročně přitahuje veškerou milánskou i mimolánskou smetánku. Při průjezdu centrem Milána projde každý turista kolem, aby si alespoň prohlédl tuto nádhernou budovu, která navíc skrývá tajemství a zajímavosti, o nichž ne každý ví.
Budova, kterou navrhl Giuseppe Piermarini a která byla slavnostně otevřena v roce 1778 operou L'Europa riconosciuta, kterou pro tuto příležitost složil Antonio Salieri, byla postavena po požáru vévodského divadla v roce 1776. Pro stavbu divadla byl zbourán i zchátralý kostel Santa Maria della Scala, od něhož je odvozen název divadla.
Kolem divadla La Scala kolují legendy, podle nichž v budově sídlí duch Marie Malibranové, slavné sopranistky z 19. století, která zemřela mladá. Jiní zde zase "viděli" ducha Marie Callasové.
Di Jean-Christophe BENOIST - Opera propria, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?cur
Málokdo asi ví, že La Scala byla prvním divadlem na světě, které používalo osvětlení vyráběné elektřinou. Na Boží hod roku 1883, u příležitosti "premiéry" Ponchielliho "Giocondy", bylo v Edisonově elektrárně Santa Radegonda rozsvíceno 2450 elektrických žárovek.
Lóže patřila jednotlivým rodinám, které nějakým způsobem přispívaly a dotovaly divadlo. Každá rodina si ji proto mohla vyzdobit podle svého přání. Čím honosněji byla lóže vyzdobena, tím více ukazovala honosnost a postavení dané rodiny. Pouze opona, která směřovala do hlediště, musela být přísně jednotná.
V La Scale se kdysi dávno hrály také hazardní hry.
Na počátku 19. století se v milánské La Scale hrálo před představeními a po nich. Sedm set židlí v hledišti bylo možné odstranit a vytvořit tak volný prostor pro hraní. Říká se, že sám Alessandro Manzoni ztratil hlavu kvůli jedné karetní hře, která byla v módě mezi měšťanskou a aristokratickou vrstvou navštěvující La Scalu.